Na lovu vážek
Co
může být zajímavého na fotografování vážek? Všechno. Je
třeba o nich něco nastudovat, vědět v kterou denní dobu na
focení vyrazit. Vážky projevují nejen překvapivý druh
inteligence, ale i charakter. Že to není možné? Že to je jen
hmyz? Běžte fotit vážky.
Na začátku léta 2018 jsem si pořídil nový foťák. Sony A7III. A to odstartovalo moji naprostou posedlost fotografováním. V tom foťáčku musí být nějaké kouzlo. Do té doby jsem vlastnil špičkovou zrcadlovku Canon 5DIII a nic takového jsem nepociťoval. Ale to jen tak na okraj. A tak jsem se odhodlal vyzkoušet to, na co jsem měl léta zálusk, ale málo motivace. Fotografování vážek.
Začalo to nevinně. Léto trávím na chatě v Jižních Čechách a k několika menším rybníkům to mám doslova pár kroků. Jednou takhle po obědě jsem na foťák nasadil makro objektiv Canon 100mm f 2,8 L, a že si půjdu k rybníku nafotit nějaké to makro. Byl horký letní den a hmyzem to všude jen bzučelo. Po pár smímcích pavouků jsem si všiml vážky obecné, která startovala na lov z vysokého stébla trávy. Opsala ve vzduchu svůj okruh a vrátila se vždy na stejné místo. Pomalu jsem se přibližoval a fotil. Jak sedí, jak vzlétá, jak přistává. Dovolila mi opravdu hodně a tak jsem nafotil snad stovku snímků. A světe div se, dobrá čtvrtina byla použitelných. To mě nadchlo a motivovalo.
Druhý den, ve stejnou denní dobu jsem vyrazil znovu. Tentokrát jsem měl na foťáku nasazený objektiv 70-200mm, f2,8. od Canonu s třináctimilimetrovým mezikroužkem, abych zmenšil minimální zaostřovací vzdálenost. A byla to výborná volba. Tato kombinace mi umožňovala fotit z dostatečné blízkosti pokud to vážka dovolila. A naopak jsem si mohl přibližovat na větší vzdálenost. Tělo fotoaparátu přidalo objektivu stabilizaci.
Hned po příchodu k rybníku jsem si všiml samičky šídla velkého. Seděla na kusu dřeva a kladla vajíčka těsně pod hladinu. Přibližoval jsem se pomalu za vysokou trávou a foťák připravený. Konečně jsem se dostal do zaostřovací vzdálenosti. Cvak, cvak, cvak. Nafotil jsem sérii snímků. Světla bylo dost a tak jsem fotil na prioritu clony. Z fotografováním vážek jsem neměl žádnou zkušenost a různé nastavení clony mi mělo poskytnout vybrat nejlepší snímky.
Dalším mým modelem se staly ten den vážky černořitné. Poletovala jich kolem spousta, ale byly velmi opatrné. Všiml jsem si jedné sedící na rákosu. Po přiblížení vždy odlétla, ale pravidelně se vracela a obhlížela své teritorium. Zůstal jsem tedy nehybně stát. Foťák připravený. Když už mi začínaly trnout ruce, konečně se vrátila. A opět série snímků.
Doma jsem pak třídil fotky v počítači a opět jsem byl nadšen množstvím ostrých záběrů. Jen při některých snímcích v protisvětle se významně ztrácel kontrast a kresba. Na to bylo třeba si dát pozor.
Následující dny jsem se vracel na stejná místa a potkával stejné známé. Vážky se drží ve svém teritoriu a mají i oblíbená místa pro kladení vajíček. Fotit stále dokola stejné vážky po chvíli omrzí a tak jsem se přesunul k dalšímu rybníku. Zde se to hemžilo pářícími se vážkami obecnými. Vůbec se mě nebály a nechávaly se fotit v letu i na stéblech trav. Bylo zde i množství šídélek a ta jsou obecně nenáročným objektem k fotografování. A pak jakoby se zjevilo odnikud, přede mnou ve vzduchu zastavilo šídlo pestré. Evidentně se na mě přiletělo podívat. Pomalu jsem zvedal foťák. Tak, abych ho nevyplašil. Zaměřil jsem ho, manuálně zaostřil a bylo fuč. Takto se to opakovalo několikrát. Sony A7III nabízí výbornou funkci pro manuální ostření. Zvýrazní vám barevně zaostřené hrany. To je pro fotografování vážek v letu neocenitelné. Automatické ostření je zde totiž prakticky nepoužitelné a spoléhat se na oko zase značně nepřesné. A tak jsem čekal, kdy se šídlo opět objeví. Přiletělo vzápětí. Zastavilo ve vzduchu tak čtyřicet centimetrů od mého obličeje. Foťák byl připravený, ale ta vzdálenost příliš krátká. Nešlo zaostřit. Jak kdyby si ten tvoreček ze mě dělal legraci. Na tohle místo jsem se vrátil během léta několikrát . Můj létající kamarád mě vždy přiletěl přivítat, ale nikdy se mi ho nepodařilo vyfotit. Naštěstí jsem potkal na jiných místech i jiná šídla pestrá, která se modelingem zabývala s radostí.
V nedalekém lese jsem věděl o malém zarostlém a prosluněném rybníčku. A tak jednou po poledni vedla má cesta tam. Člověk do těchto míst zavítá jen zřídka a tak jsem pro místní vážky byl zajímavá atrakce. Bylo jich zde na malém prostoru opravdu hodně. Krotké vážky obecné a zvědavá šídla rákosní. S těmi druhými jsem si do sytosti užil fotografování vážek v letu. Samečci hlídali svá teritoria a zvědavě mě okukovali. Často zastavili ve vzduchu jen pár centimetrů ode mě. Toužil jsem vyfotit také nějakou jejich samičku, ale ty se zřejmě zabývaly kladením vajíček někde uprostřed té bažiny. Aź jeden den. Kde se vzala, tu se vzala, přiletěla samička šídla rákosního, sedla si na mou holínku a začala klást vajíčka. Fotil jsem z vrchu, ale vzdálenost byla příliš krátká, než abych dokonale zaostřil. I tak jsem si ale odnesl pěknou vzpomínku.
Fotit ze břehu je pohodlné, ale do značné míry omezující. Abych zvětšil svůj akční rádius, pročesával jsem pás rákosin z vody. Nohy podrápané od ponořených větví, zapáchající od bahna do kterého jsem se místy bořil až po kolena, poštípaný od ovádů, ale šťastný loveckou vášní, pomalu jsem se přibližoval k místům, kde jsem zaznamenal pohyb vážek. Často jsem měl nad hladinou jen hlavu a foťák.
Při jednom takovém průzkumu jsem zahlédnul poletující šídlo královské. Obrovské nádherné šídlo, které je u nás poměrně hojné. Samečci jsou výborní letci a neúnavně loví ve svém velkém teritoriu i několik hodin bez usednutí. Ve vzduchu téměř nezastavují. Fotit je v poledních hodinách, v době jejich největší aktivity, je obtížné. Toho krasavce jsem ale moc toužil vyfotit. A tak jsem několik dní po sobě strávil na čekané v jeho teritoriu. Ponořený v bahnité vodě až po krk. Napozoroval jsem si jeho zvyky a dráhu letu. Objevoval se v nepravidelných intervalech. V tomto období jsem měl na foťáku nasazený objektiv Sigma 150-600mm s třináctimilimetrovým mezikroužkem. Poměrně hodně těžký objektiv pro fotografování z ruky, ale na vážky se mi nakonec osvědčil nejvíce. S tímto dělem, ponořený po krk v bahně, jsem tedy čekal na samečka šídla královského. Během čekání jsem vyfotil řadu jiných vážek ale zmíněného kluka se mi fotit nepodařilo. Občas kolem mě zakroužil jakoby na pozdrav, pak ale mávl křídly a byl pryč. Pátý den, po dalších dvou hodinách čekání jsem to vzdal. Vzpřímil jsem se ve vodě a zamířil k rákosí. A v té chvíli mi ta barevná létající potvora nad hlavou opsala kruh a usedla na rákos asi 5m přede mnou. Zvedl jsem foťák, zazumoval a fotil. Nebyla to ideální vzdálenost. Potřeboval jsem se dostat blíž. A tak pomalu krok za krokem jsem se přibližoval a stále cvakal snímek za snímkem. Dovolil mi hodně. Nakonec se zvedl, opsal další kruh nad mojí hlavou a usedl na jiný rákos. Pózoval jak modelka. Když jsem pak vylezl z vody, sbalil foťák a šel směrem k chatě, ještě jednou se mi zjevil nad hlavou a kousek cesty mě provázel. Do konce léta jsem ho pak už nepotkal. Možná by se mohlo zdát, že jsem si to v rámci čtivosti trochu přikrášlil. Ale není tomu tak. Přesně takhle se to odehrálo.
Právě tohle je na fotografování vážek fascinující. Nabídne vám stejné zážitky, jako při fotografování divokých zvířat. A to stačí jít jen pár kroků od domova.
Celkem jsem zde na třech kilometrech čtverečních zaznamenal během července a srpna 14 druhů vážek.
Na začátku léta byla jen touha vyfotit nějakou vážku. Pak snaha druhově zmapovat tuhle malou lokalitu radimovských rybníků. A na konci krásné zážitky, tisíce fotek a nová vášeň.